Zveřejněno rozdělení prostředků i pravidla pro projekty obranného výzkumu

Zcela první program vojenského výzkumu učiní z EU čtvrtého největšího podporovatele obranného výzkumu a vývoje v Evropě. Evropská komise ve druhé polovině června zveřejnila podrobnosti ohledně prvního obranného fondu, jehož rozpočet bude v období let 2021-2027 činit 13 mld. eur, z toho 4,1 mld. je určeno na výzkum, 8,9 mld. na vývoj prototypů a 650 milionů na disruptivní technologie v oblasti kybernetické bezpečnosti, kontroly hranic, high-tech uniforem, dronů a radarových technologií. Státy a firmy mimo EU budou mít omezený přístup k financím. Z fondu nebude možné podporovat vojenské prostředky speciálně navržené ke smrtícím útokům bez lidské kontroly. Díky fondu by mělo dojít k omezení překrývajících se výdajů členských států na obdobné účely. I přes znepokojení části vědecké obce nad rozhodnutím podporovat vojenský výzkum našla tato oblast využití. V roce 2017 EU obdržela dotace od 90 firem a výzkumných organizací v rámci tří pilotních soutěží, které unie vyhlásila. Mají-li být projekty způsobilé, musí se do nich zapojit alespoň tři firmy ze tří různých členských či přidružených zemí, tedy Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Ačkoli komisařka pro průmysl Elżbieta Bieńkowska byla neoblomná v tom, že fond má sloužit sedmadvaceti členským státům, právní text uvádí, že evropské pobočky zahraničních výrobců nebudou v zásadě vyloučeny z možnosti žádat o granty. Musí však prokázat, že nejsou podrobeny kontrole ze strany mateřské společnosti a že mají nastavenou vnitřní ochranu citlivých informací. Obecným pravidlem je, že infrastruktura, zařízení, aktiva a zdroje používané příjemci financí a jejich subdodavateli by měly být všechny v EU. EK ale může za výjimečných okolností povolit přístup k projektům i organizacím ze zemí mimo EU, ale nebude hradit jejich náklady. Panují politické obavy z financování poboček amerických, ruských a čínských firem s vazbami na jejich vlády. Budou-li členské státy jednat jako sponzoři těchto společností, budou muset zajistit plnění podmínek EU. Dalším filtrem bude Evropská komise, která bude projekty i samotné partnery analyzovat předtím, než učiní rozhodnutí. Úředníci EK ujišťují, že EU má pro tyto účely různé bezpečnostní sítě. EK však nehodlá jednat s firmami pocházejícími ze zemí tradičních spojenců jako jsou USA jinak než s těmi z Ruska nebo Číny s tím, že kdo je spojencem dnes, nemusí jím být zítra.

Obavy z nasměrování USA

K rozhodnutí o podpoře obrany napomohly i spory s americkým prezidentem Trumpem, které také prohloubily přesvědčení, že evropský kontinent se musí začít méně spoléhat na ostatní. Trump evropské obranné investice znevažoval a mnohé si rozhněval odstoupením od mezinárodní dohody omezující íránský jaderný program a také zavedením cel z oceli a hliníku. Na americké straně zase panují obavy z toho, že evropské plány na obranu včetně výdajů v rámci programu Stálé strukturované spolupráce v otázkách bezpečnosti a obrany by mohly odčerpat zdroje z NATO. Intenzivnější evropská spolupráce v otázkách obrany by dle šéfky evropské diplomacie Federicy Mogheriniové byla před několika málo lety nemyslitelná. Ale události posledního roku posílily potřebu autonomie.