Souhrn dotazníků pro členské státy o otevřeném přístupu k vědeckým informacím

Evropská komise vydala koncem června zprávu s názvem Přístup k  vědeckým informacím a jejich uchovávání v Evropě, která sjednocuje a představuje informace podané v loňském roce členskými státy v dotazníku zaměřeném na to, jak pokročily s implementací doporučení z roku 2012 k otevřenému přístupu a uchovávání vědeckých informací pro období 2014-2016. Ze zprávy vyplývá, že členské státy na otevřeném přístupu soustavně pracují stejně jako na uchovávání vědeckých informací, i když intenzita jejich úsilí je různá. Jak kvantitativní, tak kvalitativní vstupy členských států naznačují, že otevřený přístup a otevřená věda jsou různou měrou zahrnuty do agend národního výzkumu.

Evropská komise vydala před několika lety doporučení k přístupu k vědeckým informacím a jejich uchovávání, podle nichž by výzkumné organizace měly spolupracovat na vytváření národní politiky, podporovat budování online úložišť k ukládání vědeckých článků a otevřených dat, stanovit odpovídající povinnosti pro své výzkumné pracovníky v souvislosti s publikací vlastních článků v režimu otevřeného přístupu. Poskytovatelé podpory v oblasti vědy a výzkumu by měli vyžadovat rovněž otevřený přístup k vědeckým publikacím podpořených z veřejných prostředků. Členské státy EU označily uvedená doporučení za hodnotný nástroj s příznivými dopady na politiku otevřeného přístupu a ochranu vědeckých informací na evropské i národní úrovni. 

Ačkoli na národní úrovni je povědomí o hlavních dokumentech o otevřeném přístupu k vědeckým publikacím vysoká, horší je to v případě institucí a vědeckého prostředí. Téměř dvě třetiny zemí uvedly, že jsou nakloněny vyšším regulačním požadavkům na podporu další implementace politiky otevřeného přístupu, avšak z výsledků dotazníků vyplývá, že implementace čelí více překážkám včetně nedostatečného souladu politiky a financování nebo potřebě lepší kontroly a monitorování a nízké míře financování. Ve třetině zkoumaných států veřejně financované instituce stále neuplatňují politiku otevřeného přístupu. Ta funguje ve většině vysokých škol a výzkumných organizací, ale jen ve dvou zemích se to týká všech institucí. Rozšiřování přístupu k vědeckým informacím i na nepřidružené vědce a malé a střední podniky zůstává tématem, které zatím nebylo začleněno do politiky v případě více než poloviny zkoumaných států. Politiky jednotlivých států se liší v tom, jak přistupovat k otázce autorských práv, a jen ve dvou zemích jsou vědci povinni při publikační činnosti zachovat svá autorská práva. Neexistují iniciativy zaměřené na férovější odměňování autorů. Podle většiny respondentů evropské předpisy týkající se autorských práv odpovídajícím způsobem nepodporují národní politiku otevřeného přístupu.

Situace se oproti předcházejícímu období zlepšila díky lepší politice týkající se výzkumných údajů ve členských státech, mezi poskytovateli financí a různými institucemi. Vlády členských států, poskytovatelé financí a instituce se nacházejí v různých etapách implementace otevřeného přístupu do politiky týkající se výzkumných údajů. Podle respondentů by k zajištění většího souladu politiky a praxe byla zapotřebí lepší koordinace. Některé státy pracují na prosazení zásad otevřeného přístupu, asi polovina jich do své politiky začlenila zásady FAIR (nalezitelnost, přístupnost, interoperabilita, znovuvyužití) a vytváření platforem správy dat (DMP). V mnoha zemích jsou tyto zásady uplatňovány na úrovni institucí i přesto, že národní politika pro tuto oblast ještě nebyla vyvinuta. Management výzkumných údajů a otevřený přístup jsou povinné jen v několika málo finančních programech.

Podle respondentů musí být na národní úrovni zavedeny praktiky FAIR s tím, aby byl větší prostor pro nástroje správy dat. Výrazný posun lze sledovat u elektronických infrastruktur podporujících přístup k vědeckým údajům a jejich uchovávání a ochraně, u politik a strategií na státní a institucionální úrovni a také co se týče účasti v evropských iniciativách na podporu interoperability a společných standardů.

Více práce je zapotřebí v oblasti autorských práv ve prospěch výzkumu a vědců, dovedností a odměňování, monitorování otevřeného přístupu a ochraně údajů. Odměňování za uplatňování otevřené vědy, tedy sdílení údajů z výzkumu spolu se souvisejícími vzdělávacími iniciativami a strategiemi, probíhá na úrovni institucí. Dvě třetiny zemí uvedly, že mají pokročilé studijní programy technologií nakládání s daty, přičemž i zde vedou zejména instituce.

Členské státy by se měly zabývat také DPH a transparentností v souvislosti s předplatným vědeckých časopisů a tzv. Big deals, smlouvami mezi vydavateli a uživateli. Jednání o těchto otázkách jsou důležitá pro většinu států. Většina jich je také zapojena do společných snah týkajících se předplatného pro digitální časopisy a interoperability elektronických infrastruktur v národních i nadnárodních souvislostech.

Jen kolem poloviny dotazovaných států monitoruje vývoj týkající se otevřeně přístupných publikací na národní úrovni. Většina zemí přitom nemonitoruje situaci kolem přístupu k výzkumným údajům ani jeho dopady. V některých zemích v současnosti probíhá pilotní monitorování otevřeného přístupu anebo metodik měření jeho dopadu.

Otevřený přístup a Česká republika

Česká vláda loni v červnu schválila dokument s názvem Národní strategie otevřeného přístupu ČR k vědeckým informacím na léta 2017–2020, která obsahuje také závazek vlády připravit akční plán implementace. Na akademické a institucionální úrovni u nás probíhají různé akce (semináře, konference, workshopy, webináře či letní školy) na téma otevřeného přístupu k publikacím a datům vycházejícím z výzkumné činnosti. Na některých českých univerzitách probíhají PhD a magisterské kursy o otevřeném přístupu a souvisejících otázkách, které informují i o zásadách FAIR. Co se týče DPH, sazba činí 21% pro digitální časopisy a 10% pro tištěná periodika.

Publikace Access to and preservation of scientific information in Europe je dostupná ZDE.

 

Zdroj: EK