Novější členské státy musí přitáhnout a udržet talentované vědce i kvalitou výzkumných týmů a prostředím výzkumné instituce

Markus Dettenhofer, výkonný ředitel Středoevropského technologického institutu (CEITEC), se zamýšlí nad rozdíly ve výzkumu mezi staršími a novějšími státy EU.

Novější členské státy na evropské periferii nejsou v soutěžích o grantovou podporu z evropských rámcových programů příliš úspěšné. Vedou se diskuse o tom, zda těmto státům pomoci posílením stávajících cest nebo dokonce vytvořením nových programů pro dotování zaostávajících oblastí, ale zapomíná se na to, co by mělo být hlavním cílem, a to je zvyšování standardu v celém regionu. Finance jsou pochopitelně klíčové, protože region střední a východní Evropy potřebuje přístup k prostředkům na výzkum a inovace. Sem spadá i budování výzkumných infrastruktur za pomoci ERDF. Ale rozvoj investic v regionech, které je nedovedou funkčně využít, je chybné.

Jádrem debaty o tom, jak překlenout rozdíly ve výzkumu mezi východem a zapádem nebo severem EU a jihem, tkví podle Dettenhofera ve vytváření kritické masy dovedností. Za způsob, jak přilákat talent, jsou považovány vyšší platy. Ale v tom, má-li vědec zájem založit si laboratoř v jiné instituci, hraje roli řada dalších faktorů. Šel by talentovaný vědec na nové místo pouze díky vynikající a nákladné infrastruktuře a zařízení, bude-li kolem něj málo kolegů, s nimiž by si mohl vyměňovat nápady a diskutovat anebo by jeho tvořivou činnosti omezovaly institucionální předpisy? Z investic do infrastruktury totiž automaticky nevyplývá to, zda je vytvořena kritická masa dovedností. Kromě technického zázemí vědci přihlížejí k tomu, zda má daná organizace transparentní podmínky náboru a směrnice pro rozdělování prostředků, vyškolený podpůrný personál a jasná očekávání ohledně výkonu, jež by přilákala další talentované vědce. Krátce řečeno, je nutné vytvářet správnou kulturu, která se opírá o řádnou řídící strukturu. Je zapotřebí přejít od nahodilých ujednání založených na známých sítích a neformálních ústních dohodách k akceptovaným institucionálním normám.

Za přetrvávající propastí ve výzkumu není nedostatek talentů v evropské „třináctce“ novějších členských zemí, ale neschopnost pěstovat kulturu tvořivosti, v níž by talentovaní vědci mohli plně využít svůj potenciál. Je zapotřebí nastavení institucí s pochopením toho, jak vypadá otevřené vědecké prostředí. K řešení problému rozdílů ve výzkumu byly vytvořeny programy v rámci Šíření excelence a Rozšiřování účasti, měly by však působit více a dávat více prostředků na podporu institucionálních reforem.

Má-li být problém vyřešen, je třeba nasměrovat výzkumné instituce třinácti novějších členů EU a okrajových oblastí unie na cestu kvalitní správy tak, aby mohly budovat kritickou masu vědců v jednotlivých oborech. Pozornost by měla být v každé instituci věnována katalogizaci etap vývoje – je-li dosaženo konkrétního bodu přechodu, například pravidelného externího hodnocení nebo zajištění mezinárodního financování, bude nutné vyvinout provozní postupy na podporu takové praxe. To se nestane samo, bude zapotřebí podpora organizací zvenku i národních vlád, EK a mezinárodních odborníků se zkušenostmi v této problematice.

Lepší řízení pomůže posunout se k evropským normativním postupům. A to je podstatné – instituce, které omezují vlivy zvnějšku, nevytvářejí prostředí, v němž by byly vhodné podmínky pro vytváření kritické masy.

Nastoupí-li špičkový vědec do výzkumné instituce, jejíž financování není transparentní nebo nemá dostatečně vyškolený podpůrný personál, vede to přinejmenším ke zklamání na obou stranách. V horším případě to může vést ke konfliktu a ztrátě důvěry.

Nechat zakořenit myšlenky a postupy

Významnými body přechodu je odchozí mobilita pracovníků, následovaná mezinárodní spoluprací, příchozí mobilitou a vědeckou výměnou. V pokročilejší fázi je to pak otevřenost myšlenkám a postupům zvnějšku, aby zapustily kořeny, a stav, kdy zkušení zaměstnanci významně přispívají ke kultuře a procesům v dané instituci.

Největší důraz by podle Dettenhofera měl být kladen na hodnocení podmínek, za nichž je podporováno vytváření kritické masy dovedností. Předpokladem cílených příležitostí financování může být charakterizace fází přechodu, jak byly uvedeny výše, a ověření toho, že byly přizpůsobeny současným postupům v dané instituci. Otevřenost instituce vnějším vlivům a postupům bude mít dopad na úroveň a rychlost změn. Žádné dvě instituce nejsou totožné a nelze čekat, že změna probíhající v souvislostech jednoho státu bude stejně rychlá jako jinde. Nicméně hlubší pochopení institucionální dynamiky vědeckého výzkumu a mechanismů, jež podporují silný výkon výzkumu, vývoje a inovací, by mělo být zohledněno v kritériích financování.

Podmínky vytváření kritické masy by měly být základem cíleného financování v programech Šíření excelence a Rozšiřování účasti a v ERDF pro výzkumné infrastruktury. Při řešení problému propasti mezi výzkumem na východě a západě EU je třeba chápat institucionální nastavení, které vytváří podmínky pro vznik kritické masy dovedností,

Přilákat talenty

Kritická masa a její udržení neznamená jen počet vědců. Spíše by tento pojem měl být vykládán v tom smyslu, že se sejde správný tým, kdy skupina jednotlivců dohromady dokáže snáze katalyzovat myšlenky, nápady a objevy. Objem výstupů je větší a lepší, pracují-li vědci jako společná jednotka ve srovnání s tím, pracují-li jednotlivě či vedle sebe. K vytváření kritické masy přispívá i prostředí a kultura výzkumné instituce. Kritickou masu neudržuje jen odpovídající finanční podpora, ale i to, že největší talenty v určitém oboru přirozeně přitahují další, které se chtějí stát součástí kritické masy. V takovém prostředí se členové týmu vzájemně motivují a systém je udržován talentem a zápalem pro věc.

 

Zdroj: Science|Business