Kniha P. B. Ruffiniho se zamýšlí nad vztahy diplomacie a vědy

Tento týden vyšel český překlad prvního syntetického díla na téma vztahů a souvislostí diplomacie a vědy. Autorem knihy s názvem Věda a diplomacie - Nový rozměr mezinárodních vztahů je Pierre-Bruno Ruffini, francouzský profesor ekonomie na Fakultě mezinárodních věcí univerzity v Le Havre, který v letech 2007–2013 působil jako poradce pro vědu a technologii ve sféře francouzské diplomacie, konkrétně na velvyslanectvích v Rusku a Itálii. V zemi svého původu vyšla kniha již v roce 2015.

V nejspíše vůbec první analýze vědecké diplomacie coby poměrně nového oboru se autor věnuje třem hlediskům – vědě v diplomacii, diplomacii pro vědu a vědě pro diplomacii. V prvním případě věda poskytuje odborná stanoviska k určitým mezinárodním otázkám (např. klima, energetika a jiné), ve druhém případě jde o podporu studentů, vědců a projektů na mezinárodní úrovni, a ve třetím jde o zmírňování napětí v mezinárodní politice. Ruffini se zabývá různými aspekty vzájemného vztahu vědy a diplomacie. Připomíná, že diplomacie může vědu podporovat a přispívat k uskutečňování a uplatňování vědeckých objevů. Věda naopak často urychluje či ovlivňuje rozvoj diplomatických styků a vědecké poznatky se mohou stát základem zásadních mezinárodních jednání a smluv.

Autor se blíže věnuje tomu, jak problémy vědy ovlivňují diplomatické vztahy mezi zeměmi, nakolik mezinárodní spolupráce na poli vědy přispívá k míru ve světě, zda vědci své země dobře zastupují a tak dále. Kromě mezinárodních vztahů je zde i otázka, nakolik vědecká diplomacie zohledňuje budoucnost Země, tj. nakolik se věnuje problémům změn klimatu a dalším výzvám jako je kosmický výzkum či budování mezinárodních výzkumných infrastruktur jako CERN či ITER.

Francie, odkud autor pochází, má rozvinutou síť misí vědecké diplomacie přibližně v pěti desítkách zemí. Česká republika spolu s Maďarskem a Švýcarskem je v knize zmíněna jako příklad menších zemí, které v posledních letech začaly vědeckou diplomacii také rozvíjet. Švýcarsko má svá zastoupení v USA, ale i Jižní Americe a Číně, kde se snaží propagovat úspěšné obchodní a inovační projekty. Z  nových členských států EU je ve vědecké diplomacii nejaktivnější právě Maďarsko. Česká republika má prozatím dva vědecké diplomaty, a to v Izraeli od roku 2016 a v USA od roku 2017. Ruffini doporučuje vyslat dalšího vědeckého diplomata i do Velké Británie. Hlavním úkolem vědeckých diplomatů je rozvíjení vztahů, navazování kontaktů a vytváření partnerství s výzkumnými institucemi, podpora mobility vědců a jejich propojování se špičkovými společnostmi ve světě, ale také organizace odborných akcí a reprezentace své země na nich.

 

Zdroj: AV ČR, LN, Knihy Dobrovský