Konference v Sofii: Jak lépe koordinovat financování a zvýšit inovační potenciál výzkumných infrastruktur

EK by měla zlepšit předpisy a finanční mechanismy výzkumných infrastruktur. Nestačí financovat jejich budování, ale i provozní náklady, jež zajistí jejich dlouhou životaschopnost. Každá výzkumná infrastruktura vyžaduje koordinovaný finanční plán, má-li mít její činnost očekávaný ekonomický přínos. Zástupci výzkumných infrastruktur to uvedli na březnové akci s názvem Research Infrastructures beyond 2020 – sustainable and effective ecosystem for science and society v Sofii. Na konferenci zazněl požadavek na koherentní a udržitelný systém výzkumných infrastruktur. Měl by být zlepšen současný celkový model financování, v němž jsou infrastrukturní projekty obvykle podporovány z národních i evropských zdrojů zároveň včetně prostředků z fondu soudržnosti a rámcových programů.

V minulém, tedy 7. rámcovém programu, vynaložila EU na výzkumné infrastruktury 1,7 mld. eur a v rámci Horizonu investovala další 2,4 miliardy. Největší částka – 18,2 mld., přišla z fondu regionálního rozvoje. Zástupci celkem 962 infrastruktur se však obávají o jejich dlouhodobou udržitelnost v příštím rámcovém programu v období 2021-2027, protože k pokrytí nákladů na jejich vybudování je nutný přítok financí na platy a provoz, nové vybavení a samotný výzkum. Za tímto účelem hodlá EU vytvořit odpovídající rámec pro efektivní správu, dlouhodobé financování a co největší dopad. Největší překážkou je zajistit, aby každý zúčastněný souhlasil s plánem a způsobem, jak jej splnit.

V ideálním fungování by měly výzkumné infrastruktury bezproblémový přístup k veřejnému i soukromému financování na národní, regionální a evropské úrovni. Ale rozdílné zdroje financí podléhají také různým pravidlům a je třeba investovat do kapitálových a lidských zdrojů, aby se vyhovělo rozdílným pravidlům, a to brání větší synergii. Aby se to změnilo, musela by EK zjednodušit překrývající se finanční nástroje. Dalším problémem je, že ne všechny finanční zdroje lze použít v různých fázích cyklu fungování výzkumné infrastruktury. Strukturální fondy jsou vhodné zejména v počáteční fázi při budování zařízení, zatímco národní zdroje pokrývají zejména provozní náklady. Větší synergie mezi finančními zdroji by umožnila, aby výzkumné infrastruktury lépe plánovaly využívání strukturálních fondů. Politika Bruselu a národních států však v současnosti není vždy v souladu.

Kromě zajištění financí musí být splněno několik předpokladů nutných pro dosažení udržitelnosti – především zajistit vědeckou excelenci, dále umět přilákat a vyškolit manažery a změřit ekonomické dopady – to vše je velmi důležité pro rozvoj inovačního potenciálu výzkumných infrastruktur. Ne vždy jsou však tyto předpoklady splněny. Celých 53% evropských výzkumných infrastruktur neprovádí mezinárodní srovnávací hodnocení za účelem výběru uživatelských projektů a 21% nemá žádný mezinárodní poradní orgán. Často také infrastruktury nemají jasně stanovené klíčové ukazatele výkonu, takže je obtížné posuzovat cíle a rozhodovat o způsobu jejich financování. Výzkumné infrastruktury by měly dokázat určit, čeho lze s různými finančními zdroji dosáhnout. Jedním ze způsobů stanovení jasných cílů a vytvoření měřitelných ukazatelů výkonu by mohlo být nastavení služeb, jež lze nabízet zájemcům. Infrastruktury by měly identifikovat potenciální zákazníky a poskytovat jin na míru šité služby. Mohly by pak být využívány širším spektrem uživatelů včetně soukromých firem, nevládních a dalších organizací. Takové nastavení by také zvýšilo inovační potenciál výzkumných zařízení. Jejich poznatky totiž připívají k vytváření průmyslového know-how a k ekonomickému růstu. Řada současných technologií existuje díky základnímu výzkumu vedenému v takovýchto zařízeních. Výzkumné infrastruktury by se měly s tvůrci politiky dohodnout na tom, jak spojit vědu s potřebami společnosti.

Cílem uvedené konference, konané v Sofii ve dnech 22. - 23. března, bylo podtrhnout význam politického závazku k veřejným a dalším (ESIF) investicím do výzkumných infrastruktur demonstrováním důkazů o jejich širokém přínosu pro společnost a průmysl. Akce měla také ukázat politikům, průmyslu a společnosti, že excelentní věda podporovaná dlouhodobými investicemi do výzkumných infrastruktur je nezbytná pro řešení rychle se měnících problémů,  urychlení šíření poznatků mezi větším počtem malých a středních podniků a pro zvýšení celkové inovativnosti a konkurenceschopnosti Evropy.

Prezentace a závěry konference naleznete ZDE.