Analýza současného stavu mobility mezi akademickým prostředím, průmyslem, státem a třetím sektorem

Evropská komise publikovala 19. března studii s názvem Study on Fostering Industrial Talents in Research at European Level, která se zabývá otázkou, zda existuje prostor pro další unijní iniciativy s cílem zvýšit mezisektorovou mobilitu výzkumných pracovníků z akademického a průmyslového prostředí. Mezisektorovou mobilitou se rozumí všechny potenciální vazby mezi vysokými školami, průmyslem a dalšími sektory. V užším smyslu se tímto termínem chápe fyzická mobilita výzkumných pracovníků mezi různými sektory, ale může jít i o virtuální mobilitu nebo další formy spolupráce. Ve studii je uvedeno pět příkladů dobré praxe mezisektorové mobility s uvedením pozitiv i negativ a rozborem jejich použitelnosti v dalších zemích. Jako jeden z příkladů mezinárodní a zároveň mezioborové mobility směřující z průmyslu do akademického prostředí je uveden český program SoMoPro, podpořený z programu MSCA-COFUND, který umožňuje vědeckým pracovníkům z různých zemí pracovat v českých výzkumných institucích.

Práce se zaměřuje na stávající úroveň mezisektorové mobility v evropské osmadvacítce, uvádí příklady dobré praxe a zmiňuje také existující překážky. Cílem je uvést příklady mobility směřující z akademického prostředí do průmyslových firem a obráceně, ale také z akademických kruhů směrem k veřejnému a třetímu sektoru (např. fyzikální a jiné společné projekty), dále také přispět k lepšímu pochopení překážek mobility nebo naopak faktorů, které ji podporují, včetně školení, řízení a financování, a zjistit, na jaké úrovni se nachází mezisektorová mobilita v EU. Nakonec autoři také uvádějí doporučení ohledně možných zásahů na úrovni EU - může jít například o dodatečnou finanční podporu národních programů ze zdrojů EU, větší roli při koordinaci, podporu diseminace řízení, dodatečné podpůrné struktury, šíření dobré praxe a podobně.

Dobrou praxi charakterizují manažeři mezinárodní vědecké mobility několika body: důležitá je dle nich flexibilita při stanovování kritérií uznatelnosti, dále potřeba zajistit udržitelnost vztahů v rámci výzkumné spolupráce, a nakonec pružný přístup při adaptaci programu v souvislosti s problémy získávání malých a středních podniků pro spolupráci. Autoři uvádějí, že zkušení vědečtí pracovníci významně přispívají k přenášení a výměně poznatků. Důvody, proč jsou cílovou skupinou schémat mobility, jsou tyto: v akademickém prostředí i průmyslu roste zájem o společnou výzkumnou spolupráci, jež by podpořila rozvoj vztahů mezi vědci a podniky. To podporuje mobilitu zkušených vědců, kteří dokážou dovést výsledky výzkumu až k uvedení produktů na trh. Výsledky výzkumu často vedou k inovačním výstupům mimo akademické prostředí (univerzitní spin-off firmy, technologické inkubátory spojené s vysokými školami a výzkumnými ústavy právě prostřednictvím mobility vědců). Zkušenější odborníci jsou v silnější pozici při zakládání spin-off firem než mladí a začínající vědci. Podpora programů mobility také posiluje tzv. znalostní trojúhelník, tedy interakci mezi vysokými školami, výzkumem a průmyslem. Zapojení zkušených odborníků je kromě jejich odborných zkušeností přínosem také pro organizaci a řízení výzkumu. Od programů mobility vědců se očekává, že přijdou s tržními inovacemi. Mohou ale také pomoci vyřešit průmyslové sféře konkrétní problém, splnit konkrétní politické cíle a vést výzkumný projekt nacházející se ve fázi „blízko trhu“.