Žebříček univerzit podle úrovně organizační, finanční, personální a akademické autonomie

Asociace evropských univerzit (EUA) vydala na počátku června komparativní analýzu, zkoumající autonomii 29 systémů vysokého školství v  evropských státech či regionech.

Studie je výsledkem pěti let sběru dat a spolupráce s národními konferencemi rektorů. Mapuje, popisuje a řadí tři desítky systémů vyššího vzdělávání  v  Evropě  a také jejich autonomii. Novým prvkem jsou profily jednotlivých zemí.

Autonomie vysokých škol financovaných z veřejných prostředků je nahlížena z hlediska organizačního, akademického, finančního a personálního. Srovnává údaje pro všechny ukazatele potřebné pro systém hodnocení. Poskytuje  komplexní přehled o stavu a vývoji vysokých škol z uvedených hledisek - hodnotí kapacitu vysokých škol, posuzuje kapacitu univerzit  v rozhodování o otázkách jako školné, správní struktura, počty studentů, přijímací řízení a platy. Vzdělávací zařízení jsou srovnána podle každého z hledisek v samostatném žebříčku. Zpráva také zmiňuje nové tendence v každé z oblastí, uvádí, kde došlo ke zlepšení a kde se vyskytují problémy.

Některé hodnocené státy dosáhly relativně vysokého stupně autonomie vysokých škol podle všech čtyř zvažovaných dimenzí. Systém hodnocení však ukazuje, že  pro podporu a posílení autonomie neexistuje jednotný model. Mezi země, které se na žebříčku umístily vysoko alespoň ve třech kritériích, totiž patří  natolik odlišné státy jako Velká Británie, Lucembursko, Finsko nebo Estonsko.  Zpráva také odhaluje nedostatečný globální pohled při vytváření a zavádění reforem. Ekonomický vývoj má na autonomii rozdílné dopady nejen z finančního hlediska.

Argumenty hovořící pro autonomii vysokých škol jsou následující: dává jim možnost strategičtějšího jednání a stanovení priorit na základě jejich silných stránek; spolehlivý vnitřní systém zajišťování kvality nevede automaticky k lepšímu výkonu, ale je jedním z jeho důležitých předpokladů.

Sběr údajů a následná analýza probíhaly v období let 2015-2016. Údaje byly hodnoceny podle 4 kritérií a v jejich rámci několika ukazatelů:

Organizační autonomie – vnitřní organizace vysoké školy a její rozhodovací procesy, ukazatelem je schopnost vybírat a odvolávat výkonné vedení. Zde si nejlépe vedla Velká Británie, Dánsko , Finsko, Estonsko, Litva nebo francouzsky hovořící část Belgie.

Finanční autonomie – schopnost univerzit řídit financování a pracovat nezávisle s rozpočtem. Ukazateli jsou: druh veřejného financování a délka jeho cyklu, schopnost udržet přebytkový rozpočet, schopnost půjčovat finanční prostředky a vlastnit nemovitosti, požadavek školného pro studenty bakalářského magisterského a doktorského studia na národní nebo evropské úrovni a pro studenty ze třetích zemí (mimo EU). Na prvních třech místech je Lucembursko, Lotyšsko a Velká Británie. Na dobrém místě se umístily také Estonsko, Nizozemí, část Belgie (Flandry), Itálie, Portugalsko nebo Slovensko.

Personální autonomie - schopnost nabírat a řídit lidské zdroje. Ukazatele: proces náboru akademických a administrativních pracovníků, jejich platové ohodnocení, jejich propouštění nebo povýšení. Mezi prvními deseti se na žebříčku umístily pobaltské státy, Švédsko, Británie, Švýcarsko, Lucembursko, Finsko, Dánsko a Polsko.

Akademická autonomie – schopnost nezávisle řídit vnitřní akademické záležitosti. Ukazatele: celkový počet studentů, přijímací řízení a programy pro bakalářský a magisterský stupeň, jazyk výuky, výběr mechanismů a poskytovatelů zajištění kvality. Mezi prvnmi se umístilo Estonsko, Finsko, Irsko, Lucembursko, Británie, některé německé spolkové země (Hessensko, Severní Porýní – Vestfálsko a Braniborsko) a Norsko.

Česká republika neposkytla potřebné údaje a nebyla proto do hodnocení zahrnuta stejně jako Řecko, Kypr a Turecko. Podrobné profily jednotlivých států či regionů z hlediska autonomie vysokých škol jsou k dispozici ZDE.

Online nástroj s pořadím jednotlivých zemí a procentuálním plněním jednotlivých kritérií a ukazatelů najdete pod COUNTRIES ZDE.